Potřebujeme opravdové řešení vysokých cen energií

Pod včerejším příspěvkem od ČT24 na sociální síti Facebook jsem se postaral o jistý rozruch, když jsem vyjádřil svůj názor, jak by měla vláda řešit problém s vysokými cenami energií. V tomto článku bych se chtěl k věci vrátit.

Svůj text vzniklý na základě včerejší diskuze [1] jsem rozdělil do dvou hlavních částí. V první se věnuji shrnutí současné situace, a proč jsem přesvědčen, že se musí jednat. V té druhé popisuji svůj „třaskavý“ návrh.

Jsme v krizové situaci

Rozdělená společnost

V současné době nabývám pocitu, že česká společnost začíná být rozdělena na dvě části mnohem více, než kdy byla. Sám jsem ještě nedávno patřil k té polovině, která nespokojenost těch druhých marginalizovala a jejich množství podceňovala a v rodině jsem se o tom i nesčetněkrát pohádal. A ač jsem si byl vědom rostoucích nákladů na živobytí celkově, věřil jsem současné vládě, že dokáže přijít s opatřeními, která dokáží věc uklidnit.

„Best in elektřina“

Nepříjemně mě tak překvapilo srpnové zjištění, že české domácnosti platí za elektrickou energii o desítky procent vyšší cenu než domácnosti německé a nejvíce v EU [2]. Vláda však slibovala, že přijde s řešením. A něco, čemu vláda říká řešení, skutečně přišlo. Cena silové elektřiny pro domácnosti a malé firmy byla zastropována na 6 Kč/kWh. Bylo by to možná fajn, kdyby člověk nevěděl, že třeba na Slovensku plánují onen strop ve čtvrtinové výši. A že i další státy přistupují k regulaci výrazně intenzivněji. Ivan Bartoš a další vládní představitelé však svůj návrh obhajovali jako řešení dostatečné. Výraznější pomoc tak nakonec musela přijít až z rozhodnutí EU, která dokázala výšku našeho stropu snížit ještě o čtvrtinu.

Doutná to jinde

Jak jsem zmínil, značná část české populace je cenami energií značně frustrována a obává se, jestli dokáže pokrýt životní náklady. Mohlo by se zdát, že se s unijním stropem na ceny energií věc vyřeší. Odběr domácností však činí na celkové spotřebě elektřiny jen něco pod 30 %. Největším odběratelem je průmysl, který odebírá téměř 40 % z celkové spotřeby. A zatímco na onen původní 6 korunový strop pro domácnosti a malé odběratele bylo vládou vyčleněno 130 miliard, na pomoc průmyslu je ve státní pokladně vyhrazeno pouhých 30 miliard. Je to přitom právě průmysl, který aktuálně nejvíce řeší otázku dalšího přežití. Zavírají nejen třeba sklářské provozy, u kterých by to člověk očekával, neboť i poptávka po sklářském zboží se v krizi logicky snižuje, natož po zdražení, ale výjimkou již nejsou ani závody potravinářské – nejen pekařské, ale například i masné. A přiznejme si, že to je již opravdu na pováženou. Mnohý z vás by mohl namítnout, že zdání klame, že zpráva o jedné továrně tam a jedné sem vůbec nic neznamená. Že je situace opravdu špatná mi však potvrzuje i moje matka, která má sice v mnohém ode mě úplně opačné názory, jako referentce Úřadu práce zkoumající stav zaměstnanosti v podnicích ji však plně věřím informace o tom, že je značná část průmyslu ze současné situace výrazně zoufalá. A tady hrozí ten opravdový problém. Domácnosti možná budou platit v poměru ke mzdám ještě snesitelnou částku za energie, bude to ale platit jen u těch, kteří budou mít práci. Zavírání provozu přitom nemusí být jen důsledek jeho přímé nerentabilnosti. V krizi mnohým výrobcům klesne odbyt a budou si vybírat, který provoz ponechají, a který ne. Budou-li náklady v ČR na výrobu vyšší než v okolních státech, pak logicky Černý Petr padne na ČR.
Tyto obavy mě tak vedou k přesvědčení, že je třeba udělat mnohem víc, je třeba radikálnějšího řešení, které bude skutečně účinné.

Radikální řez

Levně vyrábíme, draze spotřebováváme

Jsme zemí, která je v produkci elektrické energie dá se říci soběstačná. Výroba je plovoucí, spotřeba také, chvíli vyvážíme, chvíli dovážíme, celková bilance je aktuálně jasně kladná na straně vývozu. Z plynu vyrábíme méně než 10 % energie, OZE s vyššími náklady na vyrobenou jednotku také nemají moc velké zastoupení, průměrné náklady na vyrobenou kWh jsou tak nízké. Jak jsem již zmínil, navzdory tomuto faktu u nás domácnosti platili letos v červenci za elektřinu (za jednotku) v průměru nejvíce v EU. Energie jsou přitom pilířem ekonomiky státu. Jak z toho ven?

Účastníci

Na jedné straně máme výrobce a jeho zájmy. Na druhé straně spotřebitele a jeho zájmy. Do věci se nyní ještě vkládá stát. A účastníky problematiky jsou i různí spekulanti. Do teď, s ohledem na situaci na trhu, značně utlačovaly zájmy spotřebitelů výrobci a spekulanti. Nyní se do věcí vkládá stát a snaží se spotřebitelům trochu ulehčit a převzít zátěž na sebe. A stát jsme my všichni, takže jde jen o odložení zátěže na pozdější dobu.

Volný trh?

Proč by ale zájmy výrobců a spekulantů měly být výše než zájmy spotřebitelů? Luboš Zálom ze Svobodných, který by mě možná teď rád zadupal do země, by jistě namítl, že je to věc trhu. Tržní prostředí, do kterého bychom se neměli míchat, protože nejlepší je, když si trh poradí sám. Na to já reaguji tím, že v energetice sice panuje tržní prostředí, ale zdaleka nejde o volné tržní prostředí. Aktuální situace je způsobena geopolitickou situací, nejde o přirozený vývoj trhu. A můžu vynechat i celé Rusko a vzájemné hrátky s plynem, to můžeme klidně opomenout. Fungovat opravdu volný trh v energetice bez nadměrného zásahu politiků, pak by v Německu spustili své jaderné elektrárny, a my bychom zdaleka nebyli v takové špatné situaci, v jaké jsme, a já bych tu nepsal tento článek. Tak prosté to je. Volný trh ale v energetice nefunguje, je silně pokřiven politikou. Nevidím tedy problém v tom do něj uměle zasáhnout a uměle ho trochu narovnat.

„Třaskavý“ návrh

Ve včerejším facebookovém příspěvku, který jsem chtěl dále rozvést, jsem použil nepřesný výraz „znárodnění“. Ihned jsem byl mnohými osočen a považován za hlupáka. Mj. i ze strany schopného podnikatele a filantropa Martina Hausenblase, kterého vcelku uznávám. Bohužel jsou však lidé jeho typu velmi odtržení od reality a mají tendenci vidět svět mnohem optimističtěji, než jakým ve skutečnosti je. (Na druhé straně existuje zase spousta lidí, kteří vše vidí hodně pesimisticky.) Jeden z diskutujících, zdravím pana Trčálka, mi doporučil sledovat raději animované pohádky než se pokoušet o politické myšlenky. A já mu odpověděl, že bych si přál, aby realita byla vždy pohádkou, která skončí dobře a šťastně.

(Ne)znárodnění

Výraz „znárodnění“ působí v české veřejnosti jako rudý hadr na býka. A je tomu dobře. Znárodňování způsobilo v naší historii mnoho zla. Mnoho podnikatelů zde zasvětilo svůj život něčemu, co jim následně bylo ukradeno, a pak i devastováno, což je pro mě nepřijatelné.
Ono zmíněné „znárodnění výroby“, které jsem uvedl, mělo pro (větší) výrobce elektřiny znamenat její povinný odprodej státu za státem určenou cenu, která bude odrážet jak náklady, tak i nárok na rozumný zisk. A to celé po dobu, po kterou bude panovat špatná situace na energetickém trhu. Šlo by tedy o řešení dočasné, které by šlo ve vhodnou dobu zrušit, a to se snadným návratem k původním pořádkům. Jak jsem rozvedl, nepovažuji to za zásah do volného trhu, za brojení proti podnikání apod., protože trh s energiemi není, a to bohužel, volným trhem. Bohužel jde o politicky pokřivovanou oblast. A řešením je právě buď volný trh (což je nereálné), a nebo další umělé zásahy, které půjdou proti těm současným.

Narovnání situace

Omezení zisků pro výrobce a spekulanty regulovanou cenou by znamenalo při správném nastavení narovnání stavu. Výrobci elektřiny, natož spekulanti, nebudou mít vysoké zisky jako odměnu za svůj podnikatelský um, ale jen a pouze díky geopolitickým rozhodnutím. Tohle není ten pravý kapitalismus, který prosazují libertariáni. Ani já sám sebe tak nepovažuji za komunistu či radikálního socialistu, jak možná o mě někteří smýšlí.

Není to úplně snadné

Věřím, že by tento krok byl správný a účinný, a že radikální řešení cen energií ČR potřebuje. Jsem si však vědom, že tento návrh má svá úskalí. Jsme součástí EU, kdy platí určitá pravidla, obecně platí nějaká mezinárodní pravidla, a v neposlední řadě je většina elektrické energie prodána na roky dopředu. Nejsem právník, muselo by se to pořádně analyzovat. Ale jak se říká, kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Budeme riskovat?

Jak rád bych, aby můj pohled na věc, na potřebu většího zásahu, byl mylný, míjející se s realitou. Abych si za rok mohl říci, že vše vlastně bylo vcelku růžové. Aby podniky nekončily a lidé nepřicházeli o práci. Být ve vládě, tak bych ovšem určitě neriskoval. Ale naštěstí pro mnohé v ní nejsem.

-----

Odkazy:

[1] - facebooková konverzace na kanálu ČT24 - Facebook.com - https://www.facebook.com/CT24.cz/photos/a.417745659008/10161125403884009/?comment_id=1086779835544537

[2] - KOMENTÁŘ: Češi mají nejdražší elektřinu, jsou jako další spolková země - iDNES.cz - https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/kovanda-elektrina-ceny-praha-burza-mwh-vyvoz.A220829_114656_ekonomika_ven