Neopravitelné auto aneb proč to s výbavou vozidla nepřehánět
Hledisko řidiče, hledisko provozovatele
Hned v úvodu bych rád upřesnil, že jakožto řidič vozidla různé moderní elektronické vymožeností ve výbavě automobilu ocením, alespoň větší část z nich. Pokud jde tedy třeba o hlídání odstupů, mrtvého úhlu, samočinné brzdění, parkovací kameru a též povětšinou automatickou převodovku, beru. Hodně neocením snad jen systém Start-Stop a jako zbytečné mi přijde například bezklíčové odemykání a startování.
Hledisko řidiče je ovšem jen jeden pohled. Kdo nemá to štěstí, že má k dispozici firemní vozidlo, musí brát ještě v potaz hledisko provozovatele vozidla. V tom případě se ovšem může spokojený úsměv na rtech z radosti z jízdy takovým vozem časem proměnit ve velmi zamračený výraz nad tunou a něco nepojízdného plechu. A to tím spíše a tím více, čím modernější a vybavenější, tedy vlastně složitější, takové auto je.
Automobily včera a dnes
Nejsem automobilový znalec, ale řekl bych, že kvalita výroby automobilů je dnes na o něco vyšší úrovni než dřív. Problematická je ovšem právě ona složitost. Dříve když se na automobilu něco pokazilo, uměl si to sám opravit každý druhý a to klidně i na cestě. Auta byla povětšinou technicky jednoduchá, elektronika pak téměř žádná. Ostatně, pro mladší ročníky (tedy i mě) se stačí podívat na sérii Trabantem napříč kontinenty, jak tu a tam na vozidle něco odejde (vzhledem ke stáří vozidel a náročnosti terénu zas ne tak moc, čímž začínám o svém výroku o úrovni kvality výroby pochybovat), ale výprava si to dokáže velmi rychle zase spravit.
Dnes v případě současných automobilů vás ovšem čeká s velkou pravděpodobností odtah do servisu. Vyměnit prasklou pneumatiku ještě jde, ale u některých vozidel je pomalu umění i vyměnit prasklou žárovku. Když ne vy, tak s tímto si servis snad poradí, pokud se ale objeví složitější problém, je možné, že vám servis po měsíci řekne, že se vůz prozatím opravit nepodařilo a bohužel ani neví, co tomu autu vlastně je.
Vlastní zkušenost
Dostávám se ke své vlastní zkušenosti. Můj vůz, značky zadavatele reklamy zmíněné v perexu, sloužil k mé spokojenosti do loňského května. Tehdy odmítal jednoho dne nastartovat, pak se umoudřil, aby při pokusu o zpáteční cestu odmítl nastartovat již nadobro. Od té doby, tedy již rok, tráví čas v servisech, aktuálně již ve třetím, a bohužel stále nikdo neví, co tomu autu je. Jediné, co je dnes známé, je fakt, že je problém někde v elektronice, že diagnostika ukazuje asi stovku chyb, dnes tedy vlastně už asi „jen“ 30, a že auto by dokázalo nastartovat, kdyby to řídicí jednotka z nějakého důvodu nezatrhla.
Pokud jde o vývoj situace podrobněji, první, malý lokální, servis, zkoušel měnit jednu elektronickou jednotku, vyměnil nějaký spínač a dále proměřoval všechno možné. Bohužel bez úspěchu. Druhý servis, zaměřený na elektroinstalaci, diagnostikoval chybu v elektronice převodovky (auto má robotizovanou převodovku) a odkázal mne na servis v Praze, který se věnuje právě i opravám převodovek. Tento servis pak vyměnil příslušnou jednotku (asi za 14 tisíc Kč, bez práce) a jednu další jednotku (za 5 tisíc Kč), načež klesl počet chyb na diagnostice, nikoli však zdaleka na nulu a hlavně automobil stále odmítal nastartovat. Následoval tedy dle mých informací pokus o výměnu několika dalších jednotek, přehrání softwaru i proměření všech možných kabelových svazků. Včera jsem pak byl přes telefonát vyrozuměn, že je v pořádku i poslední kabel a že jsou v koncích, neví, kde je problém. Snad kdybych sehnal totožné vozidlo, aby mohly díly prohazovat, že by možná problém detekovali.
Jde přitom o automobil roku výroby 2004, který není na dnešní poměry výbavou rozhodně nijak nabit. Má ABS, elektricky stahovatelná přední okna, elektricky nastavitelná zrcátka, automatické svícení, palubní počítač a robotizovanou převodovku. Toť tak vše. Nemá ani tempomat, ani ESP, natož nějaké moderní asistenty.
Méně je někdy více
Jak je vidět, není třeba ani tak moc, aby mohl vzniknout velký problém s otazníkem. Autodíly odchází, to je běžné, ale aby byl problém i zjistit samotný zdroj problému? Bohužel je to zřejmě tak.
Na základě vlastní zkušenosti má lačnost po nejrůznějších elektronických asistentech trochu klesla. Navíc nepatřím mezi ty, kteří si kupují automobil nový, ale kupuji starší ojetinu, kde je riziko vzniku závady, nepočítám-li první roky pokryté zárukou, přeci jen již o dost vyšší (viz tzv. vanová křivka) a vzhledem k ceně vozidla relativně i o dost nákladnější. Sám sice mnoho elektrotechniky stále uvítám, každopádně mám velké pochopení pro ty, kteří si chtějí pořídit vůz technicky co nejjednodušší. Méně je totiž někdy více. Co v autě není, nemůže se pokazit.
Nechci mít, ale musím mít
Technická jednoduchost ovšem pomalu ze světa automobilů mizí. A není to jen z důvodu zvyšujících se nároků zákazníků na výbavu. Velkou roli v tomto hraje i legislativa. Určité požadavky na zvýšení bezpečnosti vozidel jsou samozřejmě nutné, zdá se mi však, že i do této oblasti pronikl určitý extrémismus. Každé nové auto dnes musí mít např. ESP (o ABS nemluvě). Dobře, stabilizační systém dokáže někdy hodně pomoci (jen na něj nesmí řidič spoléhat a hlavně zapomenout, že starší vozidla jím vybavená nejsou). Každé nové vozidlo musí mít také např. kontrolu tlaku v pneumatikách. No dobře, vozidla se málo nafouklými pneumatikami mají horší jízdní vlastnosti a bezpečnost provozu tak může být horší. Dle článku autobible.cz [1] má ovšem k současným požadavkům přibýt požadavek až na 19 dalších takových elektronických asistentů! Cituji: „Mezi zvažované povinné prvky výbavy nových aut patří sledování mrtvého úhlu v zrcátkách, systém pro udržení auta v jízdním pruhu, protikolizní systém nebo třeba intenzivně blikající zadní brzdová a varovná světla při nouzovém brzdění.“ A to už je něco, co mi připadá opravdu za hranou. Myslím, že i tady by mělo platit „všeho s mírou“.
Závěr
Jak jsem již zmínil, co v autě není, nemůže se pokazit. Pokud si jdeme kupovat auto, musíme brát tento fakt v potaz, stejně jako fakt, že automobily a jejich díly jsou dnes složité a tudíž i poměrně finančně náročné na opravu či výměnu. A nevím jak častá je zkušenost podobné mojí, ale je nutné počítat i s tím, že automobil možná stráví v servisu hodně dlouho a třeba ho ani opravit nedokáží.
Co se týče legislativních požadavků, nejsem věštec, ale zdá se mi, že silnice se současným směřováním vývoje a požadavků brzy opanují auta nová a naopak auta hodně stará, ty středně stará budou pro neekonomičnost opravy končit na vrakovištích. A to nepřispěje ani bezpečnosti, ani ekologičnosti.
Možná řešení jsou v tomto dvě. Buď lze provoz starých aut zakázat. Tak to udělali například v Itálii, kde si, zejména na jihu, mnoho lidí hýčkalo své staré malé a hlavně technicky jednoduché a snadno opravitelné fiátky, pročež z ekologických důvodů zakázali provoz vozidel až do roku výroby 1992. Kdo nebude mít na provoz novějšího vozidla, bude muset jezdit autobusem, případně občas využít rozjíždějícího se carsharingu.
Druhá varianta je šlápnout na brzdu a začít s chrlením nových požadavků šetřit. A tudy bych se vydal já. Nemám nic proti tomu, aby automobilky musely povinně nabízet nové technické vymoženosti u každého modelu. Jen mi nepřipadá vhodné, aby musely být všechny v základní výbavě.
Zdroje
[1] Autobible.cz - EU chce zavést v autech 19 povinných asistentů. Má to snížit počet mrtvých na silnicích
Vojtěch Vopařil
Potřebujeme opravdové řešení vysokých cen energií
Pod včerejším příspěvkem od ČT24 na sociální síti Facebook jsem se postaral o jistý rozruch, když jsem vyjádřil svůj názor, jak by měla vláda řešit problém s vysokými cenami energií. V tomto článku bych se chtěl k věci vrátit.
Vojtěch Vopařil
Jak bych rozděloval kotlíkové dotace
Krajský úřad Jihočeského kraje začal rozdávat kotlíkové dotace. Spravedlivé k žadatelům to však nebylo. Digitální forma podávání přitom takový způsob rozdělování dotací nabízí.
Vojtěch Vopařil
Nedělejme z Nigerijců politické body
Devět nigerijských studentů lékařství, jimž zbývají dokončit dva roky studia, na straně jedné. Konec plateb školného od Nigérie a rozhodnutí dvou ministerstev o jeho zaplacení na straně druhé. Babišův populismus na straně třetí.
Vojtěch Vopařil
Je třeba negativních preferenčních hlasů
O vhodnosti zavedení negativních preferenčních hlasů na kandidátkách jsem byl přesvědčen již dlouho před volbami. Situace po volbách mne pak v tomto ještě více utvrdila.
Vojtěch Vopařil
Pozice Pirátů a jejich vztah k EU a NATO
Z tématu pozice Pirátů a vztahu Pirátů k EU a NATO se stává nekonečný seriál. Tentokrát zkusím napsat jeden díl, jako jeden z dalších pohledů jednoho z Pirátů, já.
Vojtěch Vopařil
K různým událostem tohoto týdne
První můj článek po delší letní pauze reaguje na události tohoto týdne. Témata: Rodina a její chápání, Zdanění robotů, Včelka Mája prý kazí děti, Přestal jsem chtít zrušit stravenky a Neopravené opravené neopravitelné raritní auto
Vojtěch Vopařil
Alkohol a mladiství – což trochu uvolnit otěže?
Mnozí politici se při zavádění nových regulací ohání západními státy, tzv. civilizovanými zeměmi. Což takhle se u některých těch západních civilizovaných zemí inspirovat i v případě regulace alkoholu ve vztahu k mladistvým?
Vojtěch Vopařil
Ministerstvo financí nejen káže vodu, pije víno, je nutné vyvodit odpovědnost
Andrej Babiš by měl opustit své křeslo ministra financí, JUDr. Alena Schillerová by neměla být jeho nástupkyní a jednání ředitele GFŘ by mělo být prověřeno. Proč? Nikoli Proto!, ale protože to, o čem píši v tomto článku.
Vojtěch Vopařil
O svobodě žít si po svém a svobodě vlastní volby
Za základ tohoto článku jsem si vzal velmi provařené téma - zákaz kouření v pohostinství. Tento článek ale primárně není o tomto. Je o otázce principiální, o tom, co schvalování striktních plošných regulačních zákonů znamená.
Vojtěch Vopařil
Přenesená odpovědnost – nešvar dnešní doby
V poslední době se v české legislativě začíná objevovat jeden nešvar – přenesená odpovědnost. Za porušení zákona tak odpovídá nejen přímý původce, ale i subjekt, který je vůči němu v určitém vztahu.
Vojtěch Vopařil
Jsou Piráti „sluníčkáři“?
Piráti byli v předchozích třech dnech zmíněni mnohými zpravodajskými servery nejméně dvakrát. V obou případech se pod články rozjela diskuze a v obou případech se častokrát objevilo, že „Piráti jsou sluníčkáři“. Je to pravda?
Vojtěch Vopařil
Děti a mladiství nejsou hloupí, ale nerozumní
Tři patroni, tak nějak bych mohl nazvat trio Kateřina Valachová, Jindřich Vobořil a Ondřej Závodský. Tito tři lidé se stali ochránci dětí a mladistvých. Tedy, tito tři si to o sobě myslí. Ale je to pravda?
Vojtěch Vopařil
Co ti občané vlastně chtějí?
Tahákem letošních voleb bude zřejmě heslo „Dáme vám, co si řeknete“. Nebo to tak alespoň zatím vypadá z prohlášení dvou vládních stran. Ale co si my občané vlastně přejeme?
Vojtěch Vopařil
ČSSD a její daňové zamíření
Parlamentní volby se pomalu blíží a strany zveřejňují své plány, co udělají, až je lidé zvolí. Včera se s částí svého plánu pochlubila ČSSD. Částí, která rozžhavila klávesnice i ústa mnoha novinářů i komentátorů. Přidávám se i já.
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1314x
Můj politický čtyřlístek
Levicový segment
- státem placené školství, podpora vzdělávání
- státem placené a moderní zdravotnictví
- podpora hromadné dopravy
- sociální jistoty
Pravicový segment
- podpora malého a středního podnikání
- rozumná daňová politika
- méně regulací a paternalismu
- stabilnější a přehlednější právní prostředí
Segment dobrého hospodáře
- plně transparentní hospodaření státních institucí a podniků
- efektivní vynakládání veřejných financí
- zapojení občanů do rozhodování, participativní rozpočty obcí
- revize stávajících smluv
Segment vyšších hodnot
- svoboda slova a šíření přijaté informace
- rovnost občanů před zákonem
- ochrana soukromí a soukromých údajů
- skutečná ochrana životního prostředí, rozumná energetická koncepce