Ano, přesně jste to vystihl. Místo toho, aby kuřáci hulil jen sobě pod nos v hospodě, kam soudný nekuřák nejde, bude zamořovat vzduch okolojdoucím.

Není to primární věc v článku, ale nicméně ještě zbývá vysvětlit oblíbenou mantru, že zavedení EET způsobilo zdražení v hospodách. Myslím, že toto vysvětlení, pokud by se o ně někdo seriózně pokusil, je problém, který je srovnatelný s řešením kvadratury kruhu.

Vysvětlení tady jsou, ale hospodským ke cti neslouží.

A ke kouření: Ať si kouří jak kdo chce, a kde chce, ale nesmí to smrdět.

To vysvětlení je celkem jednoduché. Stoupající náklady a stoupající rizika zvyšují ceny. Co na tom nechápete?

Největší blábol je,že nekuřák nemusí chodit do kuřáckých hospod.Podle stejné logiky nemusí chodit vůbec nikdy a nikam.A je to pravda

Spíš je blábol,že tam chodit musí.

Pokud si zapálím v hospodě, ohrožuji zdraví ostatních, resp na jejich zdraví působím negativně. Pokud si dám maso, neohrožuji nikoho. To je podstatný rozdíl,

Pokud majitel hospody by dovolil kouření v jeho zařízení, pak tam ten komu to vadí nemusí chodit. Zakázat něco striktně je špatně.

Můžeme si tu psát úvahy o svobodě, ale jestliže 90% národa dobrovolně volí nějakou formu otroctví, tak je to házení hrachu na zeď.

Alenka v risi divu....presne tak si pripadam

To potom ale musi zustat doma, na prvnim letisti dostane sok z dloheho nekoureni

Je zajímavě absurdní jak si někteří diskutéři selektivně vykládají právo a veřejný prostor.Co například letadla?Máte v těchto prostorách právo konzumovat vlastní pití,které si donesete?Měla by veřejnost volat po pošlapávání základních práv ve veřejném prostoru?Je jasné,že pití zakoupené před stanovištěm si do příručního zavazadla nedáte a není vám divné,že letadlo je také veřejný prostor.

Letadlo je soukromý prostor, stejně jako hospoda a o pravidlech by měl rozhodovat majitel. Stát by měl dbát pouze a jen na bezpečnost.

Myslím, že "české" úvahy o "veřejnosti", či "neveřejnosti" jakýchsi soukromých prostor zcela postrádají logiku.

Dám příklad. Je to asi 25 let, co jsme byli se ženou v New Yorku a měli jeden den na prohlídku města.

Měli jsme hlad. Byla neděle, my vlezli do jedné hospody, která byla jaksi otevřená, protože majitel, starší gentleman tam s kamarádem popíjel pivo, ale jídlo nebylo.

Šli jsme dál a narazili na velkou samoobslužnou jídelnu. Nabrali jsme si jídlo na talíře a šli do sálu, kde jsme se cpali. A já jsem se rozhlížel a vidím velkou ceduli, na které stálo:

MAXIMÁLNÍ POČET OSOB: 150, Policie zakročí, pokud by byl překročen.

Týkalo se to, samozřejmě, všedního dne, kdy jídelna byla nabita. V neděli tam bylo poloprázdno.

Ale, zajímavé je, že žádný americký podnikatel v pohostinství se neohání svými nezadatelnými právy ke své nemovitosti, protože moc dobře ví, že pokud je jeho podnik přístupný veřejnosti, tak pro tento podnik platí jistá pravidla, jejichž dodržování je úřady kontrolováno.

A pro kouření či alkohol to v USA platí dvojnásob. Tam dokonce jsou "suché okresy", což by asi Češi neskousli a byla by z toho 1. Velká Proalkoholní Revoluce.

Poukazování na to, že někde porušují vlastnická práva není argument pro to, že se tak má dít i jinde.

Přeběhl mi mráz po zádech, když jsem poslouchal místopředsedkyni ČSSD, Lenku Tesku Arnoštovou, jak zcela přesvědčeně a beze studu v České televizi říká, že „provozovny stravovacích služeb jsou veřejné prostory, kde se pohybuje veřejnost“. Od té doby si říkám, kam že jsme se to za těch 27 let dostali, když soukromý majetek označujeme za veřejný jen proto, že jeho majitel umožnil vstup do svých prostor sobě neznámým lidem.

V diskusi na téma označování soukromých podniků jako veřejné prostory, kterýžto pojem dodává lidem psychologické právo dožadovat se tam svých údajných práv, je mimo jiné zajímavé, že když má nějaká luxusní restaurace dress code a nechtějí vás tam pustit v tričku a kraťasech, považuje se to za správné a nikoho nenapadne se svých práv dožadovat natož se ohánět "veřejným prostorem".

Proč nedotknutelnost soukromého vlastnictví nectíme i v ostatních případech, byť nám zvolená obchodní strategie majitele nějakého podniku není po chuti?

Nepřivlastňujme si právo nebo nárok na něco, když nám někdo ze své vlastní vůle poskytuje nějaký servis. Chceme-li jiný druh servisu, hledejme ho jinde nebo ho začněme poskytovat sami.

Převzato z Mises.cz

http://www.mises.cz/clanky/pravo-na-cokoliv-vs-soukrome-vlastnictvi-2123.aspx

Tato uvaha ma jeden zakladni klasicky nedostatek - nepredklada zadnou koncepci toho, jestli ma nekdo vubec nejaka prava. Servis nam totiz nikdo neposkytuje, ale vymenuje za nas servis, v tomto pripade penize. Tudiz si vsichni vzajemne poskytujeme servis. No a otazka je, kdo ma mit jaka, ktere se tento clanek vyhyba. Takze pokud nekomu nsbizim ten servis, ze mu umoznim sednout si k nemu do hospody a prolet svym hrdlem pivo, ocekavam, ze mi tento servis nebude nijak zneprijemnovan a omezovan.

me spise zarazi odezdikezdismus spousty prispevku k tematu koureni. je to videt i pod vasim textem, kdy z prispevku ma clovek pocit, ze všechny restaurace a hospody u nas jsou kuracke a nelze se najist ci zajit si na pivo, aniz by clovek musel inhalovat cigaretovy kour. přitom opak je pravdou. jak bylo nedavno publikovano, je jiz většina zarizeni nekuřáckých a i bez tohoto zákona pribyvaly a pribyvaji (resp. transformuji se) další a další. a i s pripadnymi podmínkami v zakone (třeba pokud se v restauraci podava jidlo, bude automaticky nekuracka, nebo třeba prodeje "kurackych" licenci) by jich brzy bylo naproste minimum.

takze z toho spise nez preference vlastního zajmu nemuset inhalovat cigaretovy kour vyplyva snaha o buzeraci všech, kteří to mají jinak, jakkoli by se cesty těchto dvou skupin nemusely vůbec zkrizit. protože z tech tisicu antikurackych prispevku, které jsem na toto téma cetl, ani jeden nevyjadroval zajem chodit do zaplivanych pajzlu seste cenove skupiny, kde se podava akorát pivo a tvrdy alkohol, pokud by se v nich prestalo kourit.

Přesně jste vystihl bolševickou filozofii antikuřáků.Pořád se argumentuje právy kuřáků a nekuřáků, a zapomíná se na práva majitelů podniků a jejich povinnosti, které museli před plošným zákazem plnit.Nemá cenu rozebírat na kolik ty požadavky splnili.Některé restaurace měly stavební úpravy provedeny kvalitně, některé ne.Ale jak k tomu mají přijít ti majitelé,kteří požadavky skutečně splnili a tím nemyslím jen zákazem kouření v době oběda?Ti, kteří skutečně provedli stavební úpravy,investovali do klimatizace,by teď správně měli všechny příznivce plošného zákazu vyzvat,ať začnou spořit,aby to zaplatili,protože to byla zbytečná práce.A proč?Jenom proto,že jsou líní udělat pár kroků navíc(když teda chtějí žít zdravě)a přesunout se do jiného lokálu,kde místo obrázku se zapálenou cigaretou je obrázek přeškrtnuté cigarety.A údajná práva zaměstnanců?Máte pracoviště benzinových pump,LINDE,a další,kde jsou zaměstanci denně vystavováni škodlivým výparům.Ale nejsou tak zajímaví,protože se jimi nedá argumentovat v případě nekouření v hospodě.

Výborně napsáno.Když vezmu absurdní argument škodlivosti,tak bych mohl dodat, že zvýšený hluk v DB u dětí je také škodlivý a otravný,proto by měl být vydán protidětský zákon,který by zakazoval vstup dětem do restaurací,protože v hospodě nemají co dělat.Já osobně bych podnikatelům doporučil podat žalobu za zmařené investice,které museli vynaložit na stavební úpravy a ty investice,aby zaplatili příznivci zákona.