Přenesená odpovědnost – nešvar dnešní doby

V poslední době se v české legislativě začíná objevovat jeden nešvar – přenesená odpovědnost. Za porušení zákona tak odpovídá nejen přímý původce, ale i subjekt, který je vůči němu v určitém vztahu.

Nejlepší asi bude, představit si konkrétní případy přenesené odpovědnosti a zmínit, proč jsou (z mého pohledu) špatně.

Případ první – ručení za odvod DPH

Vraťme se v čase o zhruba 7 let zpět, do roku 2010. Ministerstvo financí, které právě řídí Miroslav Kalousek (TOP 09), se v této době rozhodlo, že „zatočí s daňovými úniky“.  Koncem roku se tak objevuje novela, která zavádí poměrně velkou novinku v oblasti platby DPH, tou novinkou je ručení odběratele za odvod příslušné DPH dodavatelem. Toto ručení se stává aktivním v případě, že odběratel věděl nebo vědět měl a mohl, že dodavatel DPH pravděpodobně nezaplatí.

Pokud by odběratel takovou skutečnost opravdu věděl, pak dobře. Avšak druhý termín v podobě „vědět měl a mohl“ mi připadá již velmi problematický a přinášející pro podnikatele značnou nejistotu.

Tato novela byla v roce 2013 novelizována a objevil se registr plátců DPH. Dle této novely musí plátci DPH registrovat svůj bankovní účet v nově vzniklém veřejném registru plátců DPH a odběratel ručí za neodvedenou DPH vždy, když je platba provedena na neregistrovaný účet. V tomto případě nevidím velký problém. Problematická mi ovšem přijde skutečnost, že si odběratel musí před každou platbou v registru ověřit, zdali dodavatel není veden jako nespolehlivý plátce DPH. V takovém případě by totiž odběratel opět automaticky ručil za neodvedenou DPH.

Nijak nerozporuji fakt, že daňové úniky jsou velký problém a že je proti nim třeba bojovat. Nemohu se však ztotožnit s tím, že právě toto by měl být ten správný přístup.

Případ druhý a třetí – odpovědnost za osoby pod vlivem alkoholu

Druhý případ se věnuje tzv. protikuřáckému zákonu, který byl finálně podepsán prezidentem letos v únoru. Otázku samotného kouření ale ponechme tentokrát stranou. Součástí tohoto zákona totiž není jen regulace kouření. Jeho součástí jsou i nová ustanovení týkající se alkoholu. A jsou to ustanovení z mého pohledu velmi pochybná. Tedy alespoň pokud jde o následující dvě.

První problematické ustanovení hovoří o tom, že je zakázáno nalévat alkohol člověku „zjevně ovlivněnému alkoholem“. Co to přesně je, není definováno, jak to přesně zjišťovat také není definováno. Hostinský tak může jen doufat, že jeho subjektivní pocit bude v souladu se subjektivním pocitem kontrolního orgánu.

Druhé ustanovení je podobné. Hostinský nesmí nalít alkohol osobě, u níž lze předpokládat, že bude následně řídit. A ono „předpokládat“ (pozn.: není to přesná citace ze zákona) se opět stává předmětem pro doufání v subjektivní soulad mezi pocitem zmíněné první a druhé strany.

Částečně chápu onu snahu chránit veřejnost před rizikovými činy druhých. Nechápu ovšem snahu činit tak způsobem, který má na jedné straně přínosy velmi sporné a na druhé straně značně zatěžuje a uvádí do nejistoty další subjekt.

Třetí případ s předešlou problematikou velmi souvisí. Chtěl bych totiž zmínit lokální „zavírací“ vyhlášky, tj. vyhlášky regulující otevírací dobu hostinských zařízení. Cílem těchto vyhlášek je zejména ochrana nočního klidu před domů se vracejícími opilci. Toto opatření je na rozdíl od předchozích jasné a přináší bezpochyby nesrovnatelně lepší výsledky, ale přesto, nejsou i jiné cesty, jak zklidnit ulice? Třeba policejní hlídky na veřejnosti a zavedení vysoké progrese ve výši pokut u hříšníků?

Případ čtvrtý – odpovědnost za obsah reklamy

První dva případy byly poměrně značně medializovány, tento ovšem příliš znám není. O jeho existenci jsem se dozvěděl z článku na serveru DigiZone.cz [1]. Týká se odpovědnosti za obsah reklamy. Zatímco donedávna odpovídal za reklamu zadavatel, nově v některých případech (reklama na léčivé přípravky, doplňky stravy apod.) odpovídá za její obsah i šiřitel (společně a nerozdílně).

S takovým návrhem přišel v loňském roce poslanec Rostislav Vyzula (ANO) a tento návrh bohužel (alespoň z mé strany) prošel legislativním kolečkem až k jeho úspěšnému schválení. Proč bohužel? Protože za výrobek je z čistě selského pohledu odpovědný jeho výrobce, u výrobků pocházejících ze zemí mimo EU bych pak zahrnul ještě importéra a u výrobku podléhajících zkáze v určitých případech zahrnout subjekty, které se starají o jeho převoz a skladování. Ale šiřitel reklamy, jehož běžná činnost s vyjmenovanými typy produktů zdaleka nesouvisí?

Dovolím si citovat z článku volný přepis názoru vedoucího právního oddělení FTV Prima Pavla Kubiny: „Šiřitelé reklamy nemají z Kubinova pohledu právní nástroje ke zjištění skutkového stavu ani vyšetřovací pravomoci a nedisponují ani potřebnou odborností a kapacitami k jeho vyhodnocování, stejně nezaměstnávají lékárníky nebo výživové poradce.“

Ve zmíněném článku se k novele kriticky vyjadřují televize. Na ty ale nedopadne toto ustanovení vzhledem k jejich silnému ekonomickému postavení a očekávám i dobrému právnickému zázemí nejsilněji. V horším postavení jsou menší zpravodajské subjekty, které si zřejmě raději reklamu v popsaných oblastech do budoucna odpustí, nebo se pojistí. Však sektor finančnictví a pojišťovnictví potřebuje více podpořit (ironie).

[1] http://www.digizone.cz/clanky/media-maji-rucit-za-pravdivost-reklam-na-lecive-pripravky-jejich-pravnici-se-chystaji-branit/

(Anti)případ pátý – odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky

Na rozdíl od předchozích případů považuji tento za obhajitelný. Chtěl bych zmínit odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky spáchané tímto vozidlem. Je totiž skutečností, že mnozí dopravních předpisů nedbají, jezdí nebezpečně, a v případě zachycení nějakého prohřešku kamerovým systémem se snaží vymluvit na osobu blízkou. Je ale nutné si položit otázku, zda by místo dalšího rozšiřování kamerových systémů nebylo lepší investovat do hlídek v ulicích. Za sebe říkám, že bylo.

K případu pátému očekávám větší zastání než k případům předchozím. Chtěl bych totiž zmínit odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky spáchané tímto vozidlem. Zajisté, provoz houstne a mnozí dopravních předpisů nedbají a v případě zachycení nějakého prohřešku kamerovým systémem se snaží vymluvit na osobu blízkou. Avšak ani toto opatření není bezproblémové. Jsou známy případy, kdy došlo k prodeji vozidla

Šestý případ z ciziny – odpovědnost plátce internetové přípojky

Poslední případ se udál v Německu. Německý soud rozhodl, že plátce internetové přípojky je spoluodpovědný za činy, které jsou na této přípojce spáchány. O případu informoval odborný server Živě.cz [2].

V tomto případu šlo konkrétně o nelegální sdílení hudebních skladeb, kterého se dopustil jeden ze dvou sourozenců. Jejich otec u soudu odmítl označit konkrétního viníka, což je v případě rodinného příslušníka dle německých zákonů přípustné, načež byla vina uvalena v podobě pokuty i na něj. Podstatný je fakt, že odpovědnost rodiče za nezletilé dítě v tomto případě nehraje roli. Obviněn ze spoluviny by byl i tehdy, kdyby čin spáchal dospělý příbuzný.

[2] http://www.zive.cz/bleskovky/platite-za-internetovou-pripojku-a-nekdo-z-rodiny-vam-na-ni-pirati-jste-spoluviniky-rozhodl-nemecky-soud/sc-4-a-186984/default.aspx

Závěr

Případů přenesené odpovědnosti bych našel jistě mnohem více, toto jsou jen ty, které jsem si právě vybavil. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že jde o záležitost především posledních let. Byl bych nerad, kdyby se přenesená odpovědnost stala trendem a objevila se v legislativě ještě častěji.

Vzpomněl jsem si na jeden díl Star Treku, ve kterém se posádka ocitla na planetě, kde obyvatelé byli spárováni do dvojic a za spáchané skutky odpovídali nerozdílně. K jednomu z místních kriminálníků byl bohužel spárován jeden člen výsadku, který byl uvězněn a zbytek posádky následně řešil, jak ho osvobodit. Ne, nebojím se, že bychom se prokrájeli salámovou metodou až do takové absurdity, byť legislativě se může objevit prakticky cokoli. Co tím chci vyjádřit, je skutečnost, že přenesená odpovědnost je hodně nevhodný nástroj, kterému je lépe se vyhnout a zavádět ho skutečně až v situaci, kdy není zbytí.