Za základ tohoto článku jsem si vzal velmi provařené téma - zákaz kouření v pohostinství. Tento článek ale primárně není o tomto. Je o otázce principiální, o tom, co schvalování striktních plošných regulačních zákonů znamená.
K problematice kouření
Již koncem příštího měsíce začne platit protikuřácký zákon. Doslova tisíce komentářů od tisíců lidí se k této problematice na internetu objevily a další stále přibývají. Až na výjimky se tyto komentáře týkají zákazu kouření v pohostinství. Drtivá většina z nich by se přitom dala rozřadit do dvou skupin. První skupina názorů hájí právo majitele podniku určit si, jaký typ služby bude lidem poskytovat. Druhá skupina pokládá pohostinské služby za důležitou součást společenského života, které je proto nutné určitým způsobem regulovat.
Osobně nejsem silně vyhraněn ani jedním tímto směrem. Jakožto člověk, který cigaretový kouř silně nesnáší, se v případě tohoto zákona navíc obávám, že v mnoha případech přinese pro nekuřáky více škody než užitku. Zatímco v loňském roce byli kuřáci zalezlí v kuřáckých podnicích, letos budou brzy zamořovat dýmem vstupní, tudíž částečně i vnitřní, místa i u nekuřáckých podniků, neb nebude rozdílu. Pro antikuřáka dnes navštěvujícího konkrétní nekuřácký podnik tudíž změna k horšímu. Ještě mnohem podstatnější dopad, který částečně posílilo i zdražení z důvodu zavedení EET, bude mít fakt, že mnozí kuřáci si raději dají pivo s cigaretou u sebe doma. V horkém létě v bytovém domě k „radosti“ mnohých sousedů. Toto budiž důvodem, proč nepovažuji plošný zákaz kouření v pohostinství jako takový za příliš dobrý nápad.
Není to však jen otázka samotného zákazu kouření, která ve mně vzbuzuje kritiku k tomuto zákonu. Je tu problém mnohem hlubší, principiální, týkající se otázky svobody volby člověka. Tento článek nemá být především o kouření, ale právě o principu a svobodě volby.
Jeden schválený striktně regulační zákon otevírá dveře dalším
Pokud se ještě vrátím k tématu kouření, argumentačními rivaly jsou zde především zastánci zdravého prostředí a podnikatelé. Hledisko práva kuřáka zapálit si u oběda je s odstupem třetí. A o tom je právě potřeba popřemýšlet. Ano, právo na ochranu zdraví by bezesporu mělo být nadřazeno právu na činnost poškozující zdraví dalších osob. A ano, netýká se to jen zákazníků, ale i obsluhujícího personálu. Otázkou ovšem je, jestli je nutné být úplně striktní. Tedy jestli skutečně musí být nařízení plošná a bez výjimek. Schvalováním protikuřáckého zákona v současné podobě přitom legitimizujeme podobné kroky i v dalších oblastech.
Dnešním trendem je například vegetariánská či dokonce veganská či raw strava. Stále častěji se přitom skloňuje problematika globálního oteplování, obtížnost dosažení cílů v oblasti emisí skleníkových plynů a fakt, že živočišná výroba se na těchto emisích podílí více než doprava. Pak jsou tu samotná zvířata a pohled na jejich chov a zabíjení pro maso. Během pár let tak můžeme dospět do stavu, kdy ve spojitosti se slovem zákaz bude cigareta nahrazena slovem maso. Já nemám nic proti právu na výběr, přesně naopak. Nedávno u nás vznikla například skupina Veganství v legislativě, požadující, aby v nabídce jídelen škol a státních institucí bylo v nabídce veganské jídlo. Pokud bude v dané jídelně na výběr současně více jídel, jsem pro. Pokud bude jedno, tak v momentě, kdy veřejnost začne většinově propagovat veganské jídlo, dobře. Co by se mi ovšem nelíbilo, by byl stav, kdy by došlo k vynucenému opaku. Tedy kdyby veškerá jídla v jídelnách musela být vegetariánská nebo veganská. Protože jedení masa by byl špatný, nejen neekologický a nezdravý, styl, něco co se nepodporuje. Podobně jako dnes cigarety.
Podobně nás v relativně krátké době čeká nástup autonomně řízených aut. Co se téměř jistě objeví, bude snaha zakázat v rámci zvýšení bezpečnosti manuální řízení. Lidé, kteří rádi řídí, by tak měli smůlu a museli by jedině na uzavřený okruh. Dobře, v rámci větších měst a dopravních špiček to tak nařízeno být může a bude to více ku prospěchu věci. Opravdu ale chceme, aby to tak bylo plošně? Aby si člověk nemohl zařídit při rodinném výletu?
A nejsou to jen manuálně řízení auta, jsou to automobily samotné, co je ohroženo, alespoň ve městech. Mnoho z vás například kritizuje stavbu cyklotras ve městech. To je přitom plně v souladu s oním trendem zdravého života a ekologie a nařízeními s tím spojenými. Někteří jedinci, a není jich málo, ovšem chtějí jít ještě dál a automobily z měst úplně vyhnat.
Proč je dobré býti tolerantnější k životnímu stylu jiných
My lidé jsme různí, máme různé záliby, zlozvyky a závislosti, které se bohužel mnohdy dotýkají druhých. Pokud se vydáme cestou, že se budeme snažit tyto dopady na druhé striktně eliminovat, omezíme v důsledku značně sami sebe. Například pokud jde o mě osobně. Jak jsem již na začátku napsal, mně silně vadí cigaretový kouř a na skutečně veřejném prostoru podporuji značnou regulaci kouření. Na druhou stranu jsem za liberálnější přístup jinde. A lépe v hospodách než na balkonech bytů. Musím takový přístup mít. Protože na druhé straně jsem já sám - poměrně velký masožravec, velmi občasný, ale řidič vlastního automobilu a třeba majitel energeticky náročného počítače či hráč akčních her vyobrazujících násilí. A stejně, jako se já dnes jako člen společnosti stavím částečně za práva mnou nenáviděných kuřáků, očekávám, že v budoucnu mi to bude oplaceno, až se bude jednat právě o tom mase, autech, elektronice nebo hrách. A že se o tom bude jednat, je při dnešním trendu posilování ekologického smýšlení a pacifismu velmi pravděpodobné. Možná, že do té doby svoje návyky sám změním, ale možná taky ne.
Většina z nás kritizuje Stranu zelených jako stranu zelených komunistů, mající v oblibě různé zákazy a příkazy. Jsou to ale právě Zelení, kteří si toto mohou dovolit nejvíce požadovat, protože oni jsou ti, kdo jsou podle oněch striktních pravidel převážně ekologického, zdravého a ideálně ještě nekonzumního životního stylu schopni nejvíce žít. My ostatní chceme často zásah zákona někde, kde se nám to jako jednotlivcům osobně hodí, ale běda, když se nějaká jiná regulace dotkne nás.
Závěr
Rozhodně tím neříkám, že se nemá regulovat vůbec, říkám jen, že se nemá regulovat striktně a bez výjimek. K tématu regulací v podnikání, svobody volby zákazníka, sdílené ekonomiky a též ekologie ve smyslu ochrany přírody bych se chtěl ostatně v dalších článcích ještě vrátit, a plánuji i popsat, jak si ony regulace v některých případech představuji.
Určité regulace, zřejmě ve většině oblastí lidské činnosti, tedy musí být, ale rozumné. Takové, aby nadměrně nebyla omezována svoboda lidí žít si po svém a svoboda vlastní volby, pokud to není nezbytně nutné.
